Intonarumori

Zpět na seznam

"Pojďme se toulat velkým moderním městem a pozorujme víc ušima než očima, rozlišujme zvuk vody, vzduchu nebo plynu v kovovém potrubí, jemné vrčení strojů, které zcela nepochybně dýchají a pulzují jako živé, tep záklopek, dunění pístů, skřípání převodů, nárazy kol tramvaje na kolejnice, práskání bičem, třepotání plátěných rolet a vlajek. Budeme se bavit tím, že v mysli sestavíme orchestr z hluků rolet výkladních skříní, bouchání dveří, ruchu spěchajícího davu, ohromné vřavy železniční stanice, kovářských výhní, mlýnů, tiskárenských strojů, elektráren a podzemní dráhy." (výňatek z manifestu Umění hluku Luigiho Russola z roku 1913)

Intonarumori anebo – jak bychom v češtině poeticky řekli hlučníky – jsou hudební nástroje, které na začátku 20. století zkonstruovali a používali italští futuristé. Tyto nástroje měly umožnit komponování nových skladeb za použití hluků, které byly do té doby pro oblast hudby zapovězené. Tak spatřily světlo světa ululatori, rombatori, crepitatori, scrosciatori, scoppiatori, gorgogliatori, ronzatori a sibilatori, jež bychom v češtině mohli půvabně nazvat jako hučák, hřmotník, vřeštník, rachotník, výbušník, klokotník, bzučák a hvízdač. Tyto nástroje daly vzniknout do té doby nevídaným skladbám s přiléhavými názvy: Probouzení města, Setkání automobilů a letadel, Jídlo na hotelové terase či Šarvátka v oáze. Během druhé světové války byly všechny původní intonarumori zničeny a znovu je objevila hudební avantgarda o mnoho desítek let později.
Mezi ty, kdo se zdařile pokusili o rekonstrukci těchto nástrojů, patří Jan Kolář, pražský umělecký truhlář, hudební nadšenec a všeuměl. Podle fotografií a textových záznamů z dochovaných pramenů dokázal vyrobit tři exempláře těchto originálních nástrojů, jež zazněly v naší skladbě The Noise of Art u příležitosti stého výročí vzniku manifestu Luigiho Russola. Premiéru skladby uvedl náš soubor s hostujícím Pavlem Z v roli vypravěče na Minimaratonu elektronické hudby při Ostravských dnech v srpnu 2013.
Za nevšední ochotu, vynalézavost a preciznost patří Janu Kolářovi náš velký dík.

Opening Performance Orchestra
březen 2014